Vyraž na ferratu!

Co se vám jako první vybaví, když se řekne via ferrata? Krásné výhledy, adrenalin co stříká až do údolí, možnost vypnout hlavu a jen tak stoupat? Zábava ve skupině kamarádů a nahoře zasloužené poklepání si po ramenou? A nebo možná nemáte zkušenost vůbec žádnou a rádi byste na ferratu poprvé vyrazili? 

Ferraty se všeobecně staly jednou z nejoblíbenějších outdoorových aktivit nejen v létě, vyráží na ně tisíce lidí od zkušených až po úplné nováčky. Aby pohyb po vertikále zůstal bezpečným, je potřeba trochu se připravit, teoreticky i prakticky, a dodržovat určitá pravidla. Laikovi a začátečníkovi by se totiž mohlo zdát, že pohyb po ferratách je je výrazně bezpečnější než pohyb ve volném horolezeckém terénu, ale opak je pravdou - na turistu zde čeká spousta nástrah, které nemusí být na první pohled viditelné.

ZÁKLADNÍ INFORMACE O FERRATÁCH

"Ferrata je cesta v nepřístupném, obvykle horském terénu, která je vybavena jisticím ocelovým lanem, železnými stupy, případně dalšími pomůckami pro výstup. Cílem takových úprav je zpřístupnění terénu i návštěvníkům, kteří nemají zkušenosti s horolezeckými výstupy."

Zjednodušeně - "ferrata je cesta v horolezeckém terénu, kde je linie výstupu určena ocelovým lanem zakotveným ve skále pomocí skob, které jsou maximálně 5 metrů od sebe." Díky tomuto zajištění se i vysokohorští turisté snadněji dostanou do míst, kam by to jinak šlo jen s horolezeckým vybavením.

Jistící lano je pevně ukotveno ke skále, na něj je zavěšována karabina z ferratového setu, určená k samojištění. Na ferratách se ale můžeme setkat i s lávkami, žebříky, kramlemi, řetězy.

HISTORIE FERRAT

První ferraty existovaly už před zhruba 150ti lety a byly to zajištěné cesty v horách, které primárně usnadňovaly vojákům výstup ke svým bojovým stanovištím. 

Vytvoření první opravdové ferraty je datováno do roku 1843 v Rakousku na vrchol Hoher Dachstein, následovala na Grossglockner roku 1869. Všechny cesty byly dílem DÖAV (Deutscher und Österreichscher Alpenverein - česky Rakousko-německý alpinistický spolek), protože do roku 1918 byla celá tato oblast součástí Rakouska Uherska.

Pozadu nezůstávala ani Itálie v oblasti Dolomit a v dnešní době rostou ferraty skoro jako houby po dešti. Některé jsou pak stavěny záměrně tak, aby turistu překvapily svými záludnostmi a k jejich zdolání aby potřeboval notnou dávku houževnatosti, výdrže a odvahy. Doporučujeme vždy si dopředu nastudovat, kam se chystáte a jaká obtížnost se na vás chystá!

FERRATY PODLE OBTÍŽNOSTI

Obtížnost ferrat se liší podle oblastí, ve kterých jsou vystavěny:

Rakousko

• A - lehké horské túry, lano často slouží pouze jako zábradlí, možno s dětmi, většinou zajištěny krátké pasáže. Místy jsou vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených skalních pásech nebo po umělých pomůckách. Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné.
• B - náročnější turistický chodník, mělo by se rozhodně používat bezpečnostní vybavení. Mírně strmý skalní terén, některé pasáže jsou už namáhavější.
• C - strmý skalní terén. Umělým jištěním (lana, kramle,..) je opatřena valná část celé délky cesty. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění.
• D - náročné zajištěné cesty v horském terénu, často obtížné pasáže, většinou dlouhé výstupy, nutná dobrá vytrvalost. Velmi strmý skalní terén, místy kolmé části, místy i převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a někde i umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky, které nejsou jištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.
• E - extrémně těžké, často silově náročné delší pasáže. Často chybí přirozené stupy, pro postup slouží pouze ocelové lano (může se objevit i ve stupni D). Ve velehorách možnost firnových a sněhových polí na prudších svazích.
• F - Na ferratách v Rakousku i Německu se objevují i úseky o obtížnosti "F". Většinou se jedná o nepříliš dlouhý úsek (do cca 50m), kterému se lze vyhnout cestou, která odpovídá zbytku obtížnosti ferraty.

Itálie a Francie

• F (facile) – lehké
• MD (media difficolta) – středně obtížné
• D (difficile) – obtížné
• MD (molto difficile) – velmi obtížné
• ED (estrema dificolta) – extrémně obtížné

VYBAVENÍ NA FERRATU

Doporučeným vybavením je (celo)tělový úvazek, helma, tlumič pádu nebo ideálně kompletní ferratový set, rukavice a v neposlední řadě vhodná obuv. 

Jak ale zvolit, co ze sedáků a kombinací s prsními úvazky použít?

Pád na ferratě může být velmi nečekaný a nekontrolovatelný, obzvlášť v případě, že máte na zádech batoh - ten vám razantně mění umístění těžiště. S celotělovým úvazkem/ kombinací sedáku a prsního úvazku snížíte riziko přetočení hlavou dolů. V rámci své bezpečnosti nevěřte fámám, že na ferratách se nepadá, a zainvestujte do takového vybavení, které vás v případě průšvihu dokáže zachránit. 

Další užitečnou a ne možná příliš rozšířenou informací může být, že ferratový set je určen pouze na jedno použití = na jeden zachycený pád. 

A nikdy nezapomínejte na zmíněnou helmu! Na ferratách hrozí pády kamenů a předmětů - mohou se uvolnit samy a nebo je třeba skopne někdo nad vámi. 

Pokud si vlastní vybavení pořizovat nechcete, mrkněte na naši půjčovnu a naši kolegové vám rádi profesionálně poradí a pomůžou vybrat to pravé pro vás.

A CO DĚTI?

Pokud přemýšlíte, jestli na ferraty vyrazit s dětmi tak vězte, že to možné je a i ony si to parádně užijí, pokud dodržíte několik zásad. Primárně byste ferratu vy sami měli velmi dobře znát a vědět, jestli například vaše ratolest všude dosáhne! Vědět také musíte, jak je na tom fyzicky a zda je schopno absolvovat ferratu celou, případně mít možnost z ní vystoupit. Před začátkem ferraty dítěti vše názorně ukažte a vysvětlete- jak se cvakat, že musí mít rozestup apod. K dojištění dítěte použijte lano a volte kratší volby postupů tak, abyste ho měli neustále pod vizuálním dohledem a případně mu mohli pomoct. Lano má funkci jednak k zajištění případného pádu, jednak v dítěti zvyšuje pocit bezpečí a důvěry. 

Standardním vybavením je vhodná obuv, celotělový dětský sedák a tlumič pádu, helma, lano, karabiny. Hodit se budou i rukavičky.