Jak vybrat skialpové hole

Skialpové hole jsou nerozlučným parťákem každého (ski)alpinisty. Stráví s nimi celý den a z ruky je pustí jen když se chystá občerstvit na horské boudě a nebo je musí v těžkém terénu vyměnit za cepín.

Nejen, že se o ně dá skvěle opřít ve stoupání, ale mohou posloužit i jako opora při záchraně kamaráda a při výběru těch správných musíme zohlednit spoustu faktorů. Pojďme na ně! :-)

Na co se při výběru zaměřit:

1. délka holí

Jedním z nejdůležitějších parametrů při výběru je jejich délka. Ta má zásadní vliv na pohodlnost a efektivitu při stoupání i sjíždění.

• fixní délka (pevné hole, jednodílné) : hole s pevným rozměrem jsou lehčí a pevnější. Jsou vhodné pro ty, kteří mají zkušenosti a přesně vědí, jakou délku potřebují a také pro použití ve volném terénu, právě kvůli jejich zmiňované pevnosti. Protože skialp je o sjezdu i o stoupání, délka holí se volí primárně vhodná na stoupání, při sjezdu se hole nedrží za rukojeť, ale níže pod ní, aby délka vyhovovala na sjezd. TIP: Pokud si nejste jisti správnou délkou, poraďte se na prodejně a nebo výrobci nabízí tabulky, kde si podle výšky určíte vhodnou délku

• teleskopické hole: možnost změny délky ocení hlavně začátečníci, kteří ještě hledají svůj ideální styl, nebo skialpinisté, kteří rádi kombinují různé typy terénu. Pro stoupání je vhodnější delší nastavení, zatímco při sjezdu kratší. Dvoudílné hole bývají nejčastěji nastavitelné na 110 až 145 centimetrů. Požadovaná délka se zajišťuje pomocí aretačního mechanismu (zámku) - vnější obvod trubky se utáhne na vnitřní, menší. Ve složeném stavu jsou hole pěkně skladné a je možné ke při náročných výstupech s cepínem přidělat společně s lyžemi na batoh. Pro dlouhány se vyrábí i hole v délce 150cm, naopak dětská nebo dámská verze může být klidně kratší, do 115, popř. 125cm. Výrazně se tím ušetří na váze. Třídílné hole jsou oblíbené hlavně mezi splitboardisty a pro univerzální použití  na sněžnice, zimní turistiku. Hlavní předností je skladnost, ovšem na úkor zdlouhavějšího nastavování délky a vyššího počet mechanismů náchylných na zničení

• skládací (jako lavinová sonda): jedná se o mechanismus, při kterém jsou hůlky spojené vnitřním lankem a následně je o kousek povytáhnete, oddělíte díly od sebe a poskládáte. Ječastěji je tento mechanismus používaný u běžeckých holí

2. materiál

Skialpové hole mohou být vyrobeny z různých materiálů, které ovlivňují jejich hmotnost, odolnost a cenu. A přiznejme si, nikdo se nechceme tahat s těžkými hůlkami.. Navíc jsou hole dlouhodobě vystavovány mrazivému počasí a vlhkosti a prostě musí hodně vydržet! V ideálním případě by hole měly být co nejlehčí a zároveň nejbytelnější :-)

• hliník: hliníkové hole jsou robustní a cenově dostupnější. Jsou vhodné pro začátečníky nebo ty, kteří preferují spolehlivost před ultralehkou konstrukcí.  Hlavní výhodou je odolnost - hole se nezlomí, ale pouze ohne. Na úkor toho jsou zase méně pevné a nechtě je ohnete snadněji. V posledních letech se používají slitiny hliníku, u výrobců najdete nejčastěji označení Ergal

• karbon: karbonové hole jsou extrémně lehké a tuhé, což ocení zkušenější skialpinisté nebo ti, kteří hledají co nejlepší poměr mezi výkonem a hmotností. Zároveň je ale karbon křehký a náchylný na mechanické poničení (náraz z boku umí hůl snadno zničit)

3. rukojeť a poutko

Rukojeť by měla být ergonomická a příjemná na držení, i když máte na rukou rukavice nebo je naopak nemáte (např. při jarním skialpu, kdy je při výstupu pěkně horko).

Nejčastější materiály rukojetí jsou:

• pěna: poskytuje dobrý úchop a pohodlí a je ideální pro delší výstupy

• guma: vhodná do vlhkých podmínek a má delší životnost než pěna

• korek: nejčastěji použitý na závodních holích, rukavice na něm dobře drží, bohužel se časem vydrolí a je potřeba rukojeť vyměnit

Poutko na rukojeti by mělo být snadno nastavitelné, aby zajistilo bezpečné uchycení holí k ruce, ale současně bylo možné je rychle uvolnit v případě potřeby - správně se totiž při skialpu prakticky nepoužívá - v případě zasypání lavinou hole na poutku můžou fungovat jako kotva, která vám znemožní pohyb i pokud jste zasypáni jen částečně. Při sjezdu v lese zase hrozí, že se holí zaseknete o stromek..

Někteří výrobci tohle dokázali vyřešit, poutko je samouvolňovací, tj. při velkém nárazu se poutko z hole vytrhne a zůstane na ruce. V nabídce máme i poutka, u kterých si pomocí "zámečku" sami zvolíte, jestli bude poutko pevné (vhodné na výstup) nebo samouvolňovací (vhodné na sjezd). 

Výhodou jsou prodloužená pěnová madla, která využijete třeba v traverzu prudkého svahu, kdy je potřeba každou hůl jinak dlouhou - hole nemusíte přenastavovat v každé zatáčce, jen vyvlečete poutka a hole držíte ve výšce, která vám vyhovuje. Na a v zatáčce jen svižně přehmátnete. 

4. talířek

Talířek na holích hraje důležitou roli při pohybu v hlubokém sněhu. Pro skialpinismus je ideální talířek s větším průměrem, který zabraňuje hlubokému zaboření hole. Menší talířky jsou vhodnější pro tvrdý a upravený sníh. 

Pokud se ale řadíte mezi skialpinisty výkonnostní a nebo dokonce závodníky, sáhnete po talířku co nejmenším, nejlehčím a velmi podobném talířku na holích pro běžkaře.

Chystáte se do náročného terénu a nebo na freeride? Pro vás je ideální sněhový talířek s kloubem, který se snadno přizpůsobí tvrdosti sněhu, jeho množství a sklonu terénu. 

Propracované hole mívají talířek s jednou až dvěma tvrdými hranami - ideální pro práci s podporami vázání pod patou.

TIP: mějte v batohu jeden talířek náhradní, který je kompatibilní s vašimi holemi! 

5. anti - shock systém

Anti-shock neboli odpružení chrání vaše klouby před nárazy. Je to velká vymoženost, kterou ale spíše ocení letní turisté. V zimě anti-shock není potřeba, nárazy tlumí sníh.

6. způsob aretace

Toto je velmi důležitá vlastnost, která zásadně ovlivňuje výběr holí. Potřebujete, aby hole šly relativně snadno povolit, ale na druhou stranu dostatečně dotáhnout. A k tomu potřebujete spolehlivou aretaci.

Dříve se používal otočný, šroubovací systém, který fungoval na základě roztahování hmoždinek uvnitř hole, tzv. rozporka. Tento systém v současnosti najdeme u levnějších holí nebo u ultralehkých holí. Hmoždinky často prokluzovaly, stávalo se, že hole buď nešly dobře utáhnout nebo naopak nešly vůbec povolit. 

V současné době vítězí tzv. flick-lock systém, který najdete na většině holí, a to v mnoha různých podobách. Je to vlastně páčka, která se uzavírá a tím stahuje silnější díl hole. Pomocí kolečka ještě můžete přesně nastavit sílu utažení. Výhodou tohoto mechanismu je snadná ovladatelnost i v rukavicích, což vaše prokřehlé prsty jistě ocení.

7. hroty 

Hroty na skialpových holích jsou nepominutelným prvkem, protože určují, jak dobře se hůl zapíchne do různých povrchů, jako je sníh, led nebo celkově tvrdý podklad. Typ hrotů se liší podle tvaru, materiálu a jejich určení.

• ocelové: nejběžnější a vyrobené z tvrzené oceli. Vhodné na zledovatělý a tvrdý povrch, dobře drží v ledu díky své odolnosti.
• karbidové: extrémně tvrdé s vysokou odolností proti opotřebení. Ideální pro náročné podmínky (zmrzlý sníh, skály) a perfektní volba pro pokročilé skialpinisty. Nevýhoda spočívá ve vyšší ceně.

Výměnné hroty  umožňují vyměnit hroty podle aktuálních podmínek. Velkou výhodou je univerzálnost.

K holím můžete pořídit také chrániče hrotů pro bezpečí při převozu a nebo tzv. gumové botičky, které nasadíte v případě, že hole používáte i jindy, než na sněhu a kromě jejich ochrany dojde i ke změkčení při dopadu na zem.